Hokejový útočník, držitel olympijského bronzu a jedné stříbrné a dvou bronzových medailí ze světových šampionátů. V roce 1997 byl uveden do Síně slávy Mezinárodní hokejové federace.

V roce 1964 v Innsbrucku drželo Československo až do posledního duelu šanci na druhé místo za suverénním Sovětským svazem, avšak po prohře 3:8 se Švédskem nakonec bylo rádo za bronz. K tomu mu na úkor Kanady dopomohlo až dodatečně schválené pravidlo, podle kterého rozhodlo při vzájemné bodové rovnosti tří týmů celkové skóre. Po dvou čtvrtých a jednom pátém místě se Vlastimil Bubník na čtvrtý pokus konečně dočkal medaile.

Rychlý, dravý a technicky skvěle vybavený útočník se v dresu Brna podílel na zisku všech jedenácti titulů tamního klubu. V nejvyšší soutěži zaznamenal dohromady 300 branek, dalších 121 jich přidal ve 127 zápasech za reprezentaci. Do národního týmu to hráč přezdívaný Bubál dotáhl i jako fotbalista, přispěl mimo jiné k bronzu z Poháru národů v roce 1960. Po ukončení hráčské kariéry se stal trenérem, vedl především mládež.