Jeden ze zakladatelů tuzemské kanoistické školy, kromě olympijského stříbra vybojoval i titul mistra světa.

Při premiéře rychlostní kanoistiky pod pěti kruhy v roce 1936 v Berlíně potvrdil Bohuslav Karlík roli jednoho z favoritů, když na kilometrové trati dojel druhý za vítězným Kanaďanem Amyotem. O 16 let později v Helsinkách startoval spolu s Oldřichem Lomeckým v kanoi dvojic na 10 000 metrů, šesté místo bylo důstojným rozloučením s úspěšnou závodnickou kariérou. Ve Vaxholmu v roce 1938 se na deblkanoi s Janem Brzákem-Felixem stali mistry světa na deset kilometrů, na kilometru brali stříbro.

Juniorský mistr republiky v běhu na 1500 m kanoi objevil v roce 1927, následující rok získal domácí titul. Totéž později zopakoval ještě třináctkrát, na premiérovém mistrovství Evropy 1933 v Praze vybojoval stříbro a následující rok v Kodani skončil třetí. Po 2. světové válce nechyběl ani na premiérovém světovém šampionátu ve vodním slalomu, kde získal zlato v hlídkách, na MS 1950 v Kodani skončil s novým partnerem Lomeckým třetí na desítce.

Po ukončení kariéry "Boža" trénoval mladé vodáky doma i v zahraničí, dlouhá léta byl členem vrcholných orgánů čs. tělovýchovy. Kanoistiku propagoval v řadě článků, napsal rovněž knihu o Janu Brzákovi-Felixovi Čtvrt století v čele vodáků.