Před 90 lety se narodil legendární hokejový kapitán Tikal. Jeho příběh vyprávěl i spisovatel Ota Pavel

Měl obrovský respekt. Obránce František Tikal přes deset let nastupoval za hokejovou reprezentaci a dlouhé roky nosil na dresu i velké C. Oblíbeného kapitána nároďáku už méně měli rádi soupeři na ledě. Na Tikalovu kličku za vlastní brankou se těšili diváci, méně už protihráči. Všichni ji znali, ale málokdo uměl na náhlý obrat do protisměru zareagovat. Člen Síně slávy Mezinárodní hokejové federace a Síně slávy českého hokeje se narodil před 90 lety 18. července 1933.

Veliký bojovník, obětavý a houževnatý obránce vytvořil v klubu i v reprezentaci vynikající dvojici s Karlem Gutem. S hokejem se seznamoval na kluzišti v Podolí, od roku 1948 až do 1968 hrál za Spartu Praha s výjimkou let 1953–56, kdy byl přeřazen do vojenského mužstva Tankista Praha. Se Spartakem Praha Sokolovo, jak se tehdy Sparta nazývala, také získal v roce 1953 svůj jediný titul mistra Československa.

Do reprezentace byl povolán před mistrovstvím světa 1957 v Moskvě a kromě roku 1961, kdy ho vyřadilo zranění, se účastnil vrcholných světových hokejových soutěží až do roku 1967. Ze sedmi mistrovství světa (v roce 1962 Československo světový šampionát bojkotovalo) si za tu dobu přivezl dvě stříbrné a tři bronzové medaile, přičemž v roce 1965 byl vyhlášen nejlepším obráncem šampionátu.

První účast na VIII. zimních olympijských hrách 1960 ve Squaw Valley mu ještě žádnou medaili nepřinesla, nicméně umožnila mu setkat se po dvanácti letech s bratrem Zdeňkem, který s otcem koncem 40. let emigroval a na olympiádě hrál za Austrálii. Když proti sobě nastoupili, Zdeněk se snažil dostat přes bratra k brance, ale František reprezentující svou zemi bratra tvrdě zastavil, tak že se proletěl vzduchem a zlomil si klíční kost.

Spisovatel Ota Pavel pak napsal povídku Bratři právě o setkání Františka a Zdeňka Tikalových na zimních olympijských hrách 1960 ve Squaw Valley. Mimochodem Ota Pavel byl bývalý hokejista  a později trenér mládeže ve Spartě, kde pod jeho rukami prošel právě i František Tikal a později i dokonce jeho synové František a Jan.

O čtyři roky později, na IX. zimních olympijských hrách 1964 v Innsbrucku, se valnou měrou jako nejlepší obránce turnaje podílel na zisku bronzové medaile. Svou hokejovou kariéru uzavřel v letech 1968–71 jako hrající trenér v rakouském Grazu. Poté trénoval pražskou Slavii a I. ČLTK Praha a v roce 1974 přijal na dvě sezony trenérské angažmá v polském GKS Sosnowiec. 

Po návratu do Prahy se dva roky živil jako taxikář, poté byl vedoucím prodejny textilu. Od roku 1979 působil ve funkci ředitele zimního stadionu v Černošicích u Prahy a současně byl koučem místního mužstva v krajském přeboru. 

V roce 1993 mu lékaři odoperovali půlku plíce, kterou si poškodil celoživotním náruživým kuřáctvím. Od roku 2004 byl členem hokejové Síně slávy IIHF, do Síně slávy českého hokeje byl uveden v květnu 2010. František Tikal zesnul 10. srpna 2008 ve věku 75 let.