Jedou nadoraz. Aneb japonská loajalita a workoholismus

Jsou velice pohostinní a neradi vystupují sólově. „Když vláda rozhodne, většina Japonců se přizpůsobí a nebude situaci stěžovat,“ říká Darja Kawasumi, majitelka pražské japonské restaurace Miyabi, která v Japonsku studovala i dlouhá léta žila. Taková je japonská nátura. Olympijským hrám tak místní navzdory pandemii koronaviru podávají pomocnou ruku.

V krvi navíc mají workoholismus. „Pokud se do něčeho pustí, očekávají, že všichni zúčastnění potlačí svůj osobní život a zadání věnují veškeré své úsilí a často také zdraví,“ popisuje Kawasumi, jež v Japonsku studovala právě i japonskou kulturu. „Spousta lidí bude v době olympijských her pracovat absolutně nadoraz.“

Na loajálnosti si v zemi vycházejícího slunce zakládají, obzvláště k firmám, kde pracují. „V Česku ani v Americe, kde jsem také žila, jsem takovou loajalitu k firmě neviděla,“ popisuje Kawasumi. „Pamatuju si, jak můj muž (Japonec) třeba i několik dní ve firmě přespal, aby splnil zadání. A to i v takové situaci, kdy jsem měla jít do porodnice a neměla jsem nikoho, kdo by mi pohlídal dvě malé děti. Přesto jsem byla daleko za firmou.“

Neexistuje, že by pracovník řekl: já nemůžu zůstat, jedu domů.

Její život v Japonsku provázely roztodivné situace. „Japonci je chápali, ale našinci vůbec. Pro nás je nejdůležitější ten partner, dítě,“ vysvětluje máma čtyř dětí. „Neexistuje, že by pracovník řekl: já nemůžu zůstat, jedu domů.“

Například? „Pamatuju si, jak jsem vždycky o Vánocích svého muže prosila, aby byl na Štědrý večer doma. Ale on nikdy neměl odvahu, aby ve firmě řekl, že jeho české manželce na tom hrozně záleží a odejde tedy v pět hodin domů. To je konec pracovní doby, oni vlastně pracovali přesčas.“

Japoncům ovšem velmi záleží na tom, aby turisté jejich zemi vnímali v tom nejlepším světle. S jejich vlídností proto počítejte…