Olympismus, sport a média
Olympismus, média a společnost. Tři fenomény, které se navzájem ovlivňují. Podívejte se s námi do historie, jak si sport vedl v novinách a rozhlase za První republiky, Protektorátu, za komunistické diktatury i po Sametové revoluci.
V roce 2023 slaví sté narozeniny Český rozhlas i Klub sportovních novinářů. A 70 let uplynulo od zrození Československé televize.
Provedeme vás mimořádnou sbírkou dokumentů, zvukovým archivem Českého rozhlasu, výběrem z dobového tisku a fotografickým fondem Českého olympijského výboru.
Tištěná média zaznamenala ve 20. a 30. letech 20. století obrovský rozmach. V roce 1930 vycházelo téměř 4 000 titulů. Novinkou byl bulvární tisk, rozhlasové vysílání a zpravodajský film.
Rozhlasové vysílání Radiojournalu začalo 18. května 1923 ve 20:15 v dřevěném domku v Kbelích a trvalo přibližně hodinu.
Naši sportovci vstupovali do nově vzniklého státu sebevědomě a ve světě se těšili velkému respektu – především gymnasté (Sokolové), fotbalisté a lední hokejisté.
20. 7. 1924 získal v Paříži pro Československo první zlatou olympijskou medaili za šplh na osmimetrovém laně Bedřich Šupčík. V sobotu 2. 8. 1924 vysílal Radiojournal historicky první sportovní přenos (reportáž) v celé Evropě. Posluchačům zprostředkoval finálový boxerský zápas.
Z průběhu Her XI. olympiády 1936 byly poprvé využity přímé televizní přenosy po Berlíně a jeho okolí. Svobodné samostatné Československo si užilo svého statutu pouze dvacet let. Ve čtvrtek 15. září 1938 britský premiér Neville Chamberlain jednal v Berchtesgadenu s Adolfem Hitlerem, který požadoval, aby ČSR odstoupila Sudety Německu. Na nátlak Británie a Francie čs. vláda tyto požadavky 20. září přijala, po odporu veřejnosti podala demisi. Tento ústupek Západu však Hitlera před rozpoutáním 2. světové války nezastavil.
Ve čtvrtek 16. března 1939 podepsal na Pražském hradě Adolf Hitler výnos o zřízení Protektorátu Čechy a Morava, který se stal součástí Velkoněmecké říše. Veškerá média se dostala pod kontrolu okupačních orgánů a jejich obsah určovala cenzura. Vedle legálních médií se začaly objevovat také ilegální tiskoviny a v zahraničí začala postupně fungovat exilová rozhlasová vysílání.
Na podzim roku 1941, když byla již druhá světová válka v plném proudu, přijel do Prahy Reinhard Heydrich jako zastupující říšský protektor. Dal vyhlásit stanné právo a rozhodl o zřízení židovského ghetta v Terezíně. Ve středu 27. 5. 1942 zaútočili v Praze na Heydricha Jan Kubiš a Josef Gabčík, na následky zranění útoku Heydrich po několika dnech zemřel. Jako pomstu nechali nacisté vypálit obce Lidice a Ležáky, sedm čs. parašutistů včetně Kubiše a Gabčíka zahynulo po boji s nacisty v kostele sv. Cyrila a Metoděje v Praze.
Český sport byl za protektorátu stále více mezinárodně izolován a sportovní akce se omezily jen dovnitř hranic Čech a Moravy. Zprvu podporované zápasy mezi domácími a německými družstvy se postupně rušily kvůli protiokupačním incidentům. Byly rušeny spolky včetně Sokola, Orla či skautů. V dubnu 1943 se Československý olympijský výbor „dobrovolně“ rozpustil.
Mnoho sportovců se za války zapojilo do odboje a mnoho z nich se jejího konce nedožilo. Za mnohé jmenujme Františka Erbena, Evžena Rošického, Františka Pecháčka, Oskara Hekše, Jana Gajdoše či olympijského vítěze z Amsterdamu 1928 Ladislava Váchu.
Po nacistické okupaci se obnovené Československo nadechlo jen na necelé tři roky, když se v únoru 1948 dostal k moci další totalitní režim – komunistický. Nejtragičtějším obdobím byla především 50. léta, poznamenaná honem na „třídní nepřátele“, zestátňováním majetku a zabíráním soukromé půdy, natažením drátů na hranicích, inscenovanými politickými procesy, mnohaletými žaláři, pracovními tábory a popravami nevinných.
Po nacistické okupaci se obnovené Československo nadechlo jen na necelé tři roky, když se v únoru 1948 dostal k moci další totalitní režim – komunistický. Nejtragičtějším obdobím byla především 50. léta, poznamenaná honem na „třídní nepřátele“, zestátňováním majetku a zabíráním soukromé půdy, natažením drátů na hranicích, inscenovanými politickými procesy, mnohaletými žaláři, pracovními tábory a popravami nevinných.
Uvolnění přišlo v druhé půlce 60. let za tzv. Pražského jara 1968, po vstupu vojsk Varšavské smlouvy na naše území a sovětské okupaci byla ale média opět pod přísným dohledem vládnoucího režimu.
Po druhé světové válce došlo v československé tělovýchově ke sjednocovacím tendencím. Československý olympijský výbor sjednocování podporoval, ale s ohledem na olympijské řády pro sebe požadoval samostatné postavení. To však po únoru 1948 začal komunistický režim potlačovat, až dne 19. prosince 1951 ČSOV jako samostatný spolek zanikl a působil jako „pracovní kolektiv bez právní subjektivity“ pod komunisty sjednocenou tělovýchovou. A tak to mu bylo až do listopadových dnů 1989.
V normalizačních letech se všechna média včetně Československého rozhlasu opět stala propagandistickým nástrojem komunistického režimu. Symbolem odporu k okupaci a „normalizaci“ mezi sportovci byla beze sporu Věra Čáslavská. Když se na absolutním vrcholu v roce 1969 rozhodla ukončit závodní kariéru, normalizační režim se ji snažil všemi prostředky zlomit, aby se distancovala od svých dřívějších postojů, to však nikdy neučinila.
V roce 1974 byl přijat nový statut ČSOV, který sice nic neměnil na jeho podřízenosti jednotné tělovýchově, ale otevřel prostor pro vznik komisí a složek olympijského výboru a pro jakousi autonomii. V 70. letech vznikl Klub olympioniků a také Klub fair play, který byl dílem novinářů z Čs. rozhlasu a deníku Mladá fronta, a v dubnu 1987 zahájila činnost Čs. olympijská akademie s cílem studovat olympijské hnutí, jeho dějiny a filozofii.
V období 70. a 80. let prošlo sportovní prostředí a olympijské hry těžkými časy, ať již to byl teroristický útok v Mnichově 1972 na izraelské sportovce či několik velkých bojkotů olympijských her. V roce 1976 v Montrealu, těsně před zahájením her, odvolalo 28 národních olympijských výborů ze států „černé Afriky“ své výpravy na protest proti účasti Nového Zélandu. V roce 1980 na protest kvůli intervenci SSSR do Afghánistánu nevyslalo do Moskvy své sportovce 67 států včetně USA. A za čtyři roky zase Sovětský svaz inicioval bojkot her ze strany zemí Varšavské smlouvy jako odplatu. Studená válka na poli sportu dosáhla svého vrcholu.
Pořad „S mikrofonem za hokejem“ od roku 1962 zprostředkovával v krátkých přímých vstupech, které se ze stadionů střídaly rychle po sobě, to nejdůležitější, co zápasy přinášely. Na vysílání se podílela spousta lidí od komentátorů a techniků, přes moderátora pořadu a jeho režiséra až po zvukaře. Každý díl pořadu začínal ikonickou znělkou.
V Československu se pro nenásilný charakter revoluce vžil pojem „sametová“. Nastaly změny společensky, politicky a ekonomicky tak významné, že to otřáslo i uspořádáním republiky jako celku a již na podzim v roce 1992 bylo jasné, že od následujícího roku již půjdou Češi a Slováci svou vlastní cestou – došlo k rozpadu Československa. Po nadějném začátku let devadesátých se svět začal potýkat s mnoha problémy: teroristické útoky, nové válečné konflikty a změnami klimatu.
Po roce 1989 proběhlo odstátnění a liberalizace médií, a tedy i konec cenzury. Vznikla celá řada médií nových, nárůst byl nejviditelnější u televizních a rozhlasových stanic. Nové zákony umožnily vznik vedle zprivatizovaných médií i médií veřejné služby (Český rozhlas, Česká televize a ČTK) a příslušných regulačních orgánů (Rada pro rozhlasové a televizní vysílání a další). Zásadním přelomem pro fungování celé společnosti byl v 90. letech rozvoj internetu. Od roku 2009 uděluje ČOV Cenu Oty Pavla, tedy ocenění pro osobnosti za celoživotní propagaci sportu a šíření olympijských hodnot v publicistice.
Samostatný Český olympijský výbor navazuje na „Český výbor olympický“ z roku 1899 a hrdě se hlásí k faktu, že patří mezi nejstarší olympijské výbory na světě (v pořadí šestý). Samostatná ČR zaznamenala za 30 let své existence mnoho mimořádných úspěchů a výkonů.
Poděkování
Děkujeme za spolupráci všem institucím a redakcím, které se podílely na tomto projektu (řazeno abecedně):
Česká televize
Český klub olympioniků
Český rozhlas
deník Sport
Klub sportovních novinářů
Mezinárodní olympijský výbor
Mladá fronta DNES / Lidové noviny
Národní muzeum
Vojenský historický ústav