Královna dlouhých rychlobruslařských tratí. Trojnásobná olympijská vítězka, několikanásobná mistryně světa i Evropy a mnohonásobná vítězka celkového hodnocení Světového poháru.

Svou sportovní zarputilostí, tréninkovou pílí i vystupováním se stala jedním z nejúspěšnějších domácích sportovců a vzorem pro své následovníky. Třikrát vyhrála novinářskou anketu Sportovec roku, v roce 2010 navíc získala jako pátá žena v historii prestižní Cenu Oscara Mathiasena, kterou uděluje bruslařský klub v Oslu nejlepšímu světovému rychlobruslaři roku. Doplňkově se věnuje silniční cyklistice, z níž má rovněž několik titulů mistryně republiky. O účast v časovce na OH v Riu de Janeiro ji připravil špatný výklad nominačních kritérií.

Její cesta k olympijským medailím začala na rybnících Vysočiny, když ji trenér Petr Novák jako jedenáctiletou zlákal od basketbalu k dlouhým nožům. Na mezinárodní scéně se poprvé objevila v roce 2002, o pět let později poprvé vyhrála závod Světového poháru, v italském Collalbu se stala mistryní Evropy ve víceboji a na světovém šampionátu na jednotlivých tratích v Salt Lake City ovládla oba nejdelší závody. Od té doby na dlouhých tratích dominovala (především na pětce jen zřídkakdy poznala hořkost porážky), z vrcholných akcí se nikdy nevracela s prázdnou.

Při olympijské premiéře Martiny Sáblíkové v Turíně, kde jako osmnáctiletá nesla českou vlajku při slavnostním zahájení, jí na oblíbené pětce těsně unikly stupně vítězů. "Brambory" si bohatě vynahradila o čtyři roky později ve Vancouveru, kam už odjížděla jako největší naděje. K triumfům na 3000 a 5000 metrů přidala i bronz z patnáctistovky, čímž se zařadila mezi nejvýraznější tuzemské osobnosti v historii zimních olympijských her.V Soči Sáblíková potvrdila roli medailové jistoty, když nejdřív stříbrem z trojky zkompletovala svou olympijskou sbírku, a poté díky strojově přesnému tempu obhájila zlato na pětikilometrové trati. Před hrami v Pchjongčchangu měla kvůli problémům se zády dlouhou tréninkovou pauzu, přesto si po zklamání z čtvrtého místa na trojce zlepšila náladu stříbrem z pětky. Zdravotní problémy ji provázely i před Pekingem, přesto díky bronzu z nejdelší trati opět neodjížděla bez medaile.

Pechstein, Bjorndalen, van Vleuten.

Bolest je dočasná , vzdát se je na vždy.