Jeden z nejlepších tuzemských hokejistů všech dob, dvojnásobný mistr světa a držitel stříbrné olympijské medaile. V roce 1997 byl jako jeden z prvních uveden do Síně slávy Mezinárodní hokejové federace.

Na prvních poválečných hrách ve Svatém Mořici válcovalo čs. mužstvo soupeře útočnou hrou. Na úvod rozdrtili svěřenci trenéra Mikea Buckny Itálii 22:3, dvouciferným výsledkem zdolali i Polsko, Velkou Británii a Rakousko. Protože si úřadující mistři světa hladce poradili i se Švédskem a Švýcarskem, rozhodl o zlatu duel s největším favoritem Kanadou. S ní sice poprvé v historii na velké akci neprohráli, bezgólová remíza ale díky lepšímu celkovému skóre nakonec stačila k prvenství Kanadě. K olympijskému stříbru přidali Čechoslováci i titul mistrů Evropy, největší hvězda týmu Zábrodský k tomu přispěl 21 góly.

Hráč přezdívaný Velký šéf či Vovka proslul jako uznávaný tvůrce hry i excelentní střelec. V reprezentaci zaznamenal 158 gólů v 94 zápasech, dalších 306 jich přidal v nejvyšší soutěži v barvách pražských klubů LTC a Sparty, s nimiž vybojoval celkem šest ligových titulů. Ve vykonstruovaném procesu s hokejisty v roce 1950 nebyl jako jeden z mála zatčen a odsouzen, jeho role zůstává dodnes nejasná.

Kromě dvou zlatých medailí ze světových šampionátů v letech 1947 a 1949 se podílel i na bronzu z MS 1955, o rok později startoval na OH v Cortině d'Ampezzo. V roce 1965 emigroval i s rodinou do Švédska, kde od té doby žije. Trénoval zde rovněž několik klubů.