První československý olympijský vítěz ve sportovní střelbě, později trenér a funkcionář.

Hned ve svém prvním vystoupení na hrách v Mexiku 1968 ve střelbě libovolnou malorážkou vleže Jan Kůrka osvědčil klid a dobré soustředění. Ačkoli nepatřil k favoritům, z 60 ran jen dvakrát netrefil čistý střed a výkonem 598 bodů vyrovnal světový rekord. Stejného výsledku dosáhl i Maďar Hammerl, v Kůrkův prospěch rozhodlo pravidlo posledních deseti ran. O svém triumfu se dozvěděl až dvě hodiny po závodě po kontrole terčů, neboť původně mu místní zapisovatel přiznal o sedm bodů méně.

Rodák z Pelhřimova se od mládí věnoval atletice, gymnastice, boxu a dalším sportům, ke střelbě se dostal náhodou. Jako velitel spartakiádní šestnáctky byl za odměnu vybrán na rekreaci na Lipno, omylem se však dostal na střelecké soustředění juniorů. O pár let později i přes silnou krátkozrakost vyhrál v novém národním rekordu celostátní přebor ve sportovní malorážce a na druhý pokus byl přijat do armádního střediska.

Při svém debutu na velké akci na mistrovství Evropy 1965 skončil Kůrka nejlépe šestý, na světovém šampionátu o rok později obsadil desátou příčku. Na ME 1969 v Plzni získal stříbro a dva bronzy v soutěžích družstev. Dalšího výraznějšího výsledku se už nedočkal, a tak ho funkcionáři i přes dvanáctý titul mistra republiky označili za neperspektivního a Kůrka v 35 letech skončil s vrcholovým sportem.

Poté učil na katedře vojenské přípravy, trénoval v mateřské Dukle Plzeň a v 80. letech se stal velitelem armádního střeleckého stadionu v Plzni. Byl rovněž zakládajícím členem a dva roky i předsedou Čs. klubu olympioniků. V čele střelnice v Lobzích stojí dodnes, je taktéž ředitelem prestižní Velké ceny osvobození.