Závaží na palubu, aneb jak se cestuje s lukem či padáky

Máte potíž zabalit tašku na dovolenou? Pak si představte, že cestujete třeba s výbavou na vodní lyžování, ploutvové plavání, pilotování padáku, terénní lukostřelbu nebo třeba na bowling jako čeští reprezentanti na Světových hrách. Tedy s věcmi, které jen tak do kufru neposkládáte. A jež občas vybudí ochranku na letištích.

„V některých státech řeší design kufru. Někteří kolegové létají s plastovým kufrem určeným na přepravu pušek, jenže ten je třeba na přepravu do USA horší. Věděla jsem, že potřebuju cestovat s látkovým kufrem, abych měla jistotu, že doletí. Ale stejně jsme na letišti v Atlantě strávili 45 minut, protože jsme kufry nemohli najít. Až pak jsme zjistili, že tam mají dvě přepážky pro nadrozměrná zavazadla,“ líčila lukostřelkyně Jindřiška Vaněčková.

Na závody si vozí dva luky spolu s oblečením ve dvou různých zavazadlech. „Abych měla jistotu, že aspoň jeden dorazí.“ Aby dodržela požadovanou hmotnost, do kabinového zavazadla si bere závažíčka i chránič na prsty. „Protože luk je poměrně personalizovaná záležitost a když mi náhodou nepřiletí a musím si ho půjčit od reprezentačních kolegů, chci mít jistotu, že ty jediné dvě věci, kterými se dotýkám luku, budu mít pořád při sobě.“

Na bowlingový turnaj radši autem

Bowleři si zase v příručním zavazadle vozí speciální výměnné palce. „Do koule se nalepí zámek, který se dá přendat z jedné do druhé. Většinou si ho bereme s sebou. Koule nenavrtáte úplně stejně, takže zámek bereme pro případ, kdyby koule zůstaly na letišti a museli jsme si je půjčovat, abychom měli při hře stejný pocit,“ uvedl Jan Macek.

Na Světové hry si on i stříbrný medailista Jaroslav Lorenc vezli po šesti koulích. „Ale na některé soutěže jich bereme až devět,“ dodává Macek. I šest koulí ale váží kolem 50 kilogramů. „Což není vůbec levné a je většinou relativně těžké to vymyslet tak, abychom mohli někam letět za rozumné peníze. Takže třeba i na turnaje ve Francii nebo v San Marinu jezdíme autem, protože je to výrazně levnější.“

Křehké ploutve i vodní lyže

Složité cestování mají například i ploutvoví plavci, jejichž vybavení připomíná ocas velryby. Speciální ploutev se letecky musí přepravovat v zavazadlovém prostoru. „Takže spousta ploutví se při přepravě zničí,“ řekl trenér Tomáš Michalica.

Při cestování trnou také vodní lyžaři. „Slalom se jezdí na jedné lyži s vázáním, která je plně karbonová a vyrábí se asi 48 hodin. Je velmi citlivá a je důležité ji opravdu dobře zabalit. Je to velmi delikátní záležitost, takže pokaždé, když ji dáváme do letadla, je to trochu o strach. To je taky jeden z důvodů, proč většinou cestuji se dvěma lyžemi, aby jedna byla záložní. Jinak s sebou vozíme botičky, nářadí, něco na rozcvičení, rukavice, vestu, pás, trenky nebo stačí neopren. Podle toho, kam se zrovna jede. Vak váží vždycky kolem třiceti kilo,“ líčil vodní lyžař Daniel Odvárko.

Poplach pro ochranku

Helmu, rukavice a výškoměr s sebou vozí piloti padáků. „A komplet zabalený padák váží zhruba deset kilo. Skládá se z hlavního a záložního padáku, z postroje a máme také záchranný přístroj,“ řekl Petr Měšťák. Ten při cestě na Světové hry způsobil českým reprezentantům problémy.

„Většinou padák vozíme v hlavním zavazadle, ale teď vzhledem k situaci na letištích jsme se s kolegou Markem Rahbanim rozhodli, že si ho vezmeme jako kabinové zavazadlo. A nebyl to úplně dobrý nápad,“ popsal Petr Měšťák.

Pracovníci bezpečnostní služby na letišti nechtěli padáky pustit vůbec k přepravě. „Vadil jim právě záchranný přístroj, který nepoužíváme, protože ho považujeme za riziko. Je v něm drobná pyropatrona, která aktivuje záložní padák při fatálním problému, co se týká zdraví. Například když parašutista omdlí, přístroj ho zachrání. Hodinu jsme s nimi diskutovali, a nakonec nám to povolili a dorazili jsme v pořádku i s padáky,“ dodal Měšťák.