Zanechal tajemné poselství pro rok 2093! Před 160 lety se narodil otec českého olympismu

Byl plachý, nesmělý a po leknutí při pádu z žebříku koktal. Přesto desítky let vyučoval na gymnáziích, hrál na klavír, a navzdory své vadě ochotničil v divadle. Nikdy příliš nesportoval, v dětství zkoušel bruslit, ale moc mu to nešlo. Do Sokola přispíval, ale nebyl aktivním cvičencem. Ani občasná jízda na koni ho moc nenaplňovala. Přesto se právě on stal otcem českého olympismu. Před 160 lety, 23. 1. 1861, se narodil Jiří Stanislav Guth Jarkovský, zakladatel Českého olympijského výboru.

O co méně sportoval, o to více zvládal překonávat překážky, které mu do cesty nastražil život. S pokorou a odhodláním přijal jeho výzvy. A tak se mohlo stát, že učitel, který více než třicet let přednášel především matematiku a fyziku, stanul jako první v čele českého olympijského hnutí.

Zpátky v čase

Vraťme se na okamžik v čase. V roce 1891 vyšel výnos o zavedení tělesné výchovy na rakouských středních školách. Guth se vydal se stipendiem v kapse zkoumat metody školního tělocviku do Francie. Někdejší spolužák František Drtina mu navíc poradil, že v Paříži žije člověk, Pierre de Coubertin, který se modernizaci školní tělesné výchovy věnuje.

Pozdější zakladatel Mezinárodního olympijského výboru Gutha vřele přivítal, neboť Češi pro něj představovali takřka sportovní ideál, ke kterému se snažil přiblížit. V paměti je měl zapsané především jako vynikající gymnasty. Představoval si, že co Čech, to sokol a co sokol, to skvělý gymnasta. V té chvíli začala mnohaletá spolupráce a také přátelství českého učitele a francouzského barona.

V roce 1894 založil Coubertin Mezinárodní olympijský výbor a na slavnostní událost pozval i Gutha. Ten však zůstal v Čechách. „Nebylo peněz a sotva bych dostal dovolenou na věc tak neznámou a exotickou,“ vzpomínal později. Coubertin ho přesto jmenoval mezi první členy. „Chtěl tam mít také nějakého Čecha, ale neznal nikoho jiného než mě,“ říkával Guth.

Národní princip

Guthův zprvu nedůvěřivý vztah k olympijskému hnutí změnily až první novodobé hry v roce 1896, na kterých se konalo také první zasedání MOV. Češi tehdy na sportovištích v Aténách chyběli, reprezentoval je pouze Guth na poli sportovní diplomacie. A vedl si skvěle. Zasloužil se o to, že Češi na budoucích hrách mohli startovat jako samostatná výprava. Prosadil princip národní nad princip státní.

„Není důležité zúčastnit se, ale zvítězit.“

Tehdy i z toho důvodu obracel Coubertinovu ideu: „Není důležité zvítězit, ale zúčastnit se“. Češi v té době neměli svůj vlastní stát, proto pro něj bylo důležité, aby je svět znal, a tak s chutí říkával: „Není důležité zúčastnit se, ale zvítězit.“ 18. května 1899 pak v restauraci u Černého koně, na rohu dnešní Národní třídy a Voršilské ulice, založil Český olympijský výbor a stanul v jeho čele.

Odrazovým můstkem pro vznik ČOV bylo založení České amatérské atletické unie v roce 1897. Existuje také dokument, který uvádí rok založení 1896. Dokonce se až do 70. let minulého století toto výročí slavilo. Výzkumy však nakonec prokázaly jeho neplatnost. Motivem k tomuto výmyslu byla snaha obhájit existenci Čechů v olympijském hnutí. Proto se Guth snažil posunout datum co nejblíže založení MOV.

Druhých olympijských her v Paříži už se Češi zúčastnili. V souvislosti s tím, jak si získávali ve světě respekt, začalo se ve Vídni poukazovat na to, jak je možné, že startují na hrách jako samostatná výprava, prestože netvoří samostatný státní celek.

Rakouský tlak

Spory sílily. Guth, coby velký vlastnec, podporoval obrozeneckou myšlenku, jak se dalo. Ještě v roce 1908 si na slavnostní zahájení připravil Josef Rössler-Ořovský vlajku s českým lvem. Těsně před válkou už ale Rakušané prosadili státní princip. „Tehdy za ním přišel jistý činovník a řekl mu: Nic si z toho nedělejte, uvidíte, že nakonec vypukne válka a všechno se zamíchá,“ vzpomíná Guthova vnučka Dana Seidlová v dokumentu České televize.

28. října 1918 se předpověď naplnila. Vznik Československa dal vzniknout také Československému olympijskému výboru a v jeho čele opět stanul Jiří Stanislav Guth Jarkovský. Na první poválečné hry v Antverpách 1920 poprvé v historii odjela více než stovka Čechoslováků, domů sportovci přivezli dvě bronzové medaile.

V průběhu téhož roku inicioval Guth myšlenku k uspořádání olympijských her v Praze v roce 1924. Nakonec se ale s Coubertinem domluvil, že podpoří kandidaturu Paříže, kde se francouzský baron chtěl rozloučit se svou funkcí dlouholetého předsedy MOV. Coubertin na oplátku svěřil Praze uspořádání přelomového kongresu 1925. Na něm se rozhodlo o tom, že Týden zimních sportů v Chamonix bude zpětně uznán jako I. zimní olympijské hry.

Významně byla také posílena role žen, rozšířen byl seznam sportů, kterých se mohly účastnit. Coubertinovi ani Guthovi to však příliš po chuti nebylo, projevila se typická výchova 19. století. Oba totiž považovali za hlavní úkol ženy, aby se starala o rodinu a hlavně o svého muže.

„Ach, ty bicyklistky! Nedovedou mne rozehřát pro krásu a ušlechtilost. Nejedna z těch dívek, valnou většinou přestárlých, ba starých – to zvláště pozoruji, že se tohoto sportu nechytá tvor žádný takový, jakému v mládeneckém žargonu říkáme hezká holka, a připadá mi, že tyto široké kalhoty a odhalované punčochy jsou posledním útočištěm a pokusem chytit na to nějakého hejla,“ hodnotil Guth.

Na Pražském hradě

Svůj stoleček a sesličku, jak s oblibou říkával, měl Guth také na Pražském hradě. Až do roku 1922 byl ceremoniářem a šéfem protokolu prezidenta republiky T.G. Masaryka. Sám pro sebe však toto období za šťastné nepovažoval. „On byl ve svých požadavcích trochu suchar a personál ho nebral příliš vážně,“ prozrazuje Seidlová a se smíchem odkazuje na radu z jeho proslulého společenského katechismu: „Dítě do společnosti nevoď, bylo by dotěrno a drzo.“

Postupně se také mezi funkcionáři jednotlivých svazů vytvářela útočná opozice, která se snažila získat vliv ve výboru ČOV a získat kontrolu nad tokem finančních prostředků a jejich následným rozdělováním. Guth ve svých rukopisných Posledních pamětech olympijských později uváděl:

„Od svého počátku český výbor snažil se spolupracovat se sportovními centry a pokud možno i se sokolstvem. Chtěl-li výbor vysílat nějaké borce na hry, musil se obracet nejdříve na dotyčná ústředí, aby mu vhodné borce jmenovala. Olympijský výbor stal se bezděky, a aniž se o to přičiňoval, jakousi vrcholnou instancí, na kterou přemnozí byli nevraživě žárliví. Součinnost výboru s ústředími tu tedy odedávna byla a při dobré vůli a opravdové spolupráci delegátů bylo by mohlo zůstat při starém, neboť na práci opravdovou není potřebí stanov. Jenže páni delegáti zpravidla jevívali zájem o výbor a hry jenom tenkráte, když běželo o rozdělení subvence.“

Životní zlom

V té době umírá jeho žena Anna, nenahraditelná ztráta znamená zlom v Guthově dosavadním životě. V 68 letech rezignuje na funkci předsedy Československého olympijského výboru a vzdává se i všech dalších závazků. Stěhuje se do Náchoda, do kraje odkud pochází. V MOV zůstává a zasazuje se o to, aby se Češi zúčastnili her 1936 v Berlíně, za což sklízí kritiku z řady míst. Hry ale prokázaly mistrovství našich sportovců a návrat medailistů se proměnil ve velkou protihitlerovskou demonstraci.

Guth byl také aktivním spisovatelem a překladatelem, psal cestopisy i beletrii. Do dějin ale vstoupil především jako tvůrce norem chování, které jsou z velké části závazné dodnes. „Byl to workoholik. Vstával kolem páté, dvě hodiny pracoval a poté šel do školy. Po obědě znovu pracoval,“ líčí Seidlová. Zemřel 8. ledna 1943 krátce před svými 82. narozeninami.

Přestože o jeho životě víme mnohé, podařilo se mu pro další generace zanechat tajemný balíček. „Budiž dáno po mé smrti do Národního muzea k mé pozůstalosti tam deponované, smí býti otevřeno až 150 let po mé smrti.“  Co obsahuje balíček, který v roce 1933 zapečetil Jiří Stanislav Guth Jarkovský? Tajemství odhalí až v lednu 2093 naši potomci...