Víc než medaile! Jihomoravští hokejisté se na ODM stmelili a odvážejí si cenná přátelství

Běžně jsou soupeři, tentokrát ale spojili síly a vytvořili jeden hokejový tým reprezentující celý Jihomoravský kraj. Na Olympiádě dětí a mládeže v Moravskoslezském kraji chtěli bojovat o medaile. Místo nich si odvážejí alespoň pocit, že se dokázali stmelit a skvěle spolupracovat. Výsledkem je krásná pátá pozice.

„Samozřejmě, museli jsme si na sebe trochu zvyknout. Ale myslím si, že nám to šlo bez problémů. Tréninky nám k tomu stačily a spřátelili jsme se,“ popisuje atmosféru v kabině jeden z hráčů Jan Proch.

Honza má ale mezi spoluhráči kromě kamarádů taky bratra dvojče. O osm minut mladší Martin ho doplňuje: „Já bych řekl, že vlastně většina z nás je na to zvyklá a jsme kamarádi i s ostatními, i když hrajeme proti sobě. Někteří jsme se vlastně už znali z Komety. Zvlášť v těch trénincích a teďka i v těch zápasech to bylo hodně znát.“

A společně se jim podařilo vyhrát několik důležitých zápasů, jako bylo třeba otočení z 0:3 na 4:3 s do té doby neporaženým týmem Pardubického kraje. „Vyhráli jsme pokaždý zaslouženě, do zápasu jdeme vždycky jako tým a naplno,“ říká Jan. Týmovou chemii ladili i při každé předzápasové rozcvičce.

Jedna věc je poznat nové kamarády, ale co sourozenec v týmu, když se vidíte úplně každý den? Podle Jana je to někdy rivalita, jindy výhoda. Martin se přiklání spíše k pozitivní odpovědi. „Většinou je to spíš výhoda. Zvlášť když jsme obránce a útočník. Jsme na sebe určitě aspoň trochu napojení a můžeme se doplňovat.“

Při otázce, kdo je lepším hokejistou už ale tak sladění nebyli. Podle Jana se to u dvojice útočník-obránce moc hodnotit nedá a tvrdí, že je každý lepší v něčem jiném. Martin s ním souhlasí. „Je to tak, mohl bych říct, že jsem rychlejší, ale Honza je zase silnější. Kdyby to bylo na body, tak já budu určitě lepší,“ smějí se oba hokejisté.

Autorka: Veronika Weinlichová