Sportovcem navždy: Zlatá slalomářka Hilgertová radí, jak čelit virům

Je jednou z největších postav historie kanoistiky. Štěpánka Hilgertová šestkrát startovala na olympijských hrách a dvakrát na nich získala zlato. Doma má navíc nejcennější kovy ze všech vrcholných soutěží v závodech na divoké vodě. I po konci bohaté kariéry pravidelně sportuje. Právě pravidelnost je podle legendární šampionky nejdůležitější. Přečtěte si její rady, jak být silnější pro život.

Desítky let skoro denně usedala do kajaku a trénovala jízdu mezi brankami na divoké vodě. Nezastaví se ani nyní v novém povolání. Jako zaměstnankyně České národní banky pracuje na odboru společenských akcí, kde plánuje i sportovní aktivity pro kolegy.

„Říkám to jako sportovec, takže to každý nemusí ode mě brát, ale sport skutečně neodmyslitelně patří k životu. Abych nevyděsila nesportovce, tak to zobecním. Pohyb neodmyslitelně patří k životu. Jsem přesvědčena, že každý si může najít pohyb, který mu půjde, a bude ho naplňovat. To nejdůležitější je, aby to dělal pravidelně,“ zdůrazňuje Štěpánka Hilgertová, která se snaží, aby sama měla pohybu co nejvíce.

„V současnosti se musím trochu stydět, protože teď už netrénuji denně. Když to třeba už týden s pohybem nevychází, tak se cítím hodně nesvá. Hledám tak sportovní aktivity, které se vejdou do mého časově náročnějšího programu. Do práce jezdím na kole, a když vyjde počasí tak vyrážím ven i na kolečkových bruslích. Hodně ráda mám i jógu. Je to úžasná aktivita.“

„Nezáleží na intenzitě a délce, ale pravidelnosti. Musí vám to dělat radost, abyste se k tomu nemuseli nutit, ale těšili se na to. Pak to půjde samo.“

Cílem nemá být podle dvojnásobné olympijské vítězky přehnat trénink. „Nezáleží na intenzitě a délce, ale pravidelnosti. Musí vám to dělat radost, abyste se k tomu nemuseli nutit, ale těšili se na to. Pak to půjde samo,“ říká Hilgertová.

A co vše musíte dělat, abyste silnější pro život? „Je důležité, aby si každý sám na sebe nastavil zdravý životní styl. Přiměřená strava, dostatek spánku a samozřejmě pohyb. Člověk nemusí být úplně otužilec, aby se v lednu chodil koupat do řeky, ale když bude chodit ven za každého počasí, tak se ta imunita přirozeně nastaví, aby se tělo mohlo vyrovnat i s troškou nepřízně. I s náloží toho viru, se kterým se všichni stejně jednou tak jako tak potkáme.“