Seskok z letadla nebo jízda na nejrychlejší dráze světa. Strach vyhledávám, říká Hradilek

Odpočinek doma na gauči? S tím na kajakáře Vavřince Hradilka moc nechoďte. 29letý sportovec drobného vzrůstu miluje extrémní povyražení. V budoucnu by ho lákalo stát se pilotem letadla.

Na jaký z extrémních zážitků vzpomínáte nejraději?

Například na seskok z letadla. To bylo něco úžasného.

A jaký adrenalinový zážitek vás zklamal?

Celkově jsem toho vyzkoušel spoustu, takže je těžké říct, co mě zklamalo, protože mě většinou nezklame nic. Všechno nové je zajímavé a z každého pohybu nebo nové aktivity si dokážu něco vzít, a to i v případě, že to není úplně top. Ale teď nedávno jsem třeba byl v Abu Dhabí na nejrychlejší dráze světa, na které se dá jet rychlostí 240 kilometrů za hodinu. Čekal jsem, že to bude úplný úlet. Přestože to jelo opravdu hodně rychle, tak to pro mě byl docela nudný zážitek. A přišel jsem na to, že to bylo proto, že to není taková ta přírodní záležitost, kdy se člověk pere jenom s tím živlem. Pro mě je totiž nejlepší, když je tam interakce s tím živlem.

Zažil jste i opravdový strach?

To je přirozená záležitost, přirozená emoce, která v nás něco nastartovává a kterou vyhledávám. Strach je většinou tam, kde je ten adrenalin a ten kdo nemá strach, tak podle mě přichází o spoustu cítění a prožitků. Takže strach je tam vždycky a je potřebný.

Jakou další "šílenost" plánujete do budoucna?

Já zase až tolik neplánuju. Co mě ale teď hodně láká, je létání. Buď nějaký paragliding, nebo něco takového. Když jsem byl malý, chtěl jsem být pilotem. Když jsem teď létal s akrobatem Flying Bulls, zjistil jsem, že licence na létání není zas až tak nedostupná. Takže do budoucna bych eventuelně přemýšlel o tomhle, ale určitě to není priorita, protože to stojí dost času a peněz.

Procestoval jste kus světa. Kam se nejraději vracíte za přáteli?

Každá rok navštěvuji Nový Zéland, kde mám hodně kamarádů. Pak také v Americe, Brazílii, Kanadě, Japonsku, v celé Evropě. Je to opravdu celý svět. Znám i pár lidí z Afriky. Tam bych se chtěl třeba do budoucna podívat a trošku to tam projezdit.

Je místo, kam už byste se naopak nevrátil?

Nemůžu říct, že by se mi někde vyloženě nelíbilo, ale ty arabské země jsou zvláštní. Nemyslím to nijak kulturně, respektive jenom z části, hlavně tím, že tam z ničeho stavějí nemožné a neskutečné. To je na jednu stranu obdivuhodné, ale na druhou je tam z toho cítit taková ta touha být nejblyštivější a nejlepší. To úplně nemusím.