Premiéra pro olympioničku Hynčicovou. Vyzkoušela si roli trasérky

Na zasněžených tratích je jako doma, ale na letošní Olympiádě dětí a mládeže si poprvé vyzkoušela pozici trasérky běžkaře se zrakovým postižením. Olympionička Petra Hynčicová závodem provedla Martina Tollara z Libereckého kraje. A bylo z toho krásné čtvrté místo.

Jeli se spolu třikrát projet a pak vyrazili na ODM. „Nebyl sníh, tak jsme toho tolik nezvládli, ale asi jsme se trochu sehráli, viď?“ ptá se Hynčicová svého parťáka. „Trochu hodně!“ směje se Martin, který se k běžkám dostal přes rodiče. „Každý rok máme za domem stopu, takže vždycky rád vyrazím,“ vysvětluje. Umístění těsně pod stupni vítězů a bojovný výkon totiž nemohou hodnotit jinak než pozitivně. 

Jak probíhá spolupráce mezi závodníkem a trasérem? „Musíme se dohodnout, jestli pojedeme doleva, nebo doprava. To je základ,“ vtipkuje Hynčicová. „Martinovi většinou jen řeknu, kde je stopa, kudy vede – doleva, doprava, nahoru, dolů – a jestli je před námi nějaký hrbol nebo karambol. A pak už ho jenom povzbuzuju, aby makal,“ vysvětluje. 

Líbí se mi tu a myslím, že děti jsou nadšené a vše funguje. Hlavně jsme rádi, že napadl sníh a organizátoři to tu suprově připravili.

Pořádná motivace byla potřeba i v areálu Vejsplachy ve Vrchlabí, a to hlavně při zdolávání místních kopců. Ty podle Martina byly na celém závodu to nejtěžší. „Kopce dolů nám šly, ale ty nahoru byly těžké. Měli jsme ale u trati fanoušky, kteří nás donutili vyběhnout každý kopec,“ doplňuje jeho trasérka.

Kromě strmých stoupání se sportovci museli vypořádat i s úseky, kde nebyla vyjetá stopa. „Kopce nahoře byly bez stopy, takže než jsme do ní zase najeli, měli jsme už nějakou rychlost, takže nám párkrát vyjela noha ven. Martin měl ale dobrý balanc, takže jsme to zvládli,“ chválí Hynčicová. Během závodu se jednotlivé dvojice také často předjížděly. „To mě ale nemate, držím se Petry. Spolupráce s ní je výborná,“ říká Tollar.

A co je náročné pro traséra? „Je to pro mě úplně jiná situace než normálně – mám nějaký svůj návyk techniky, ale tady je to úplně jiné. A Martin mi musí důvěřovat. Věříš mi, Marťas?“ obrací se Hynčicová na svého parťáka. „No jasně!“ směje se Tollar. „Já ti taky věřím. Jinak bychom to nemohli dělat,“ doplňuje olympionička.

Premiéra v nové roli se u ní neobešla bez nervozity. „Byla jsem nervózní jak za Martina, tak i za ostatní z naší tréninkové skupiny – měli jsme tu Aničku Mládkovou a Štěpána Jungwirtha. Byla jsem nervózní hlavně za děti, ale dopadlo to výborně,“ říká Hynčicová. „Jsem poprvé v roli trasérky i celkově poprvé na ODM – v mládí jsem měla prasklou achilovku nebo jsem byla nemocná. Líbí se mi tu a myslím, že děti jsou nadšené a vše funguje. Hlavně jsme rádi, že napadl sníh a organizátoři to tu suprově připravili,“ dodává.

V loňském roce Hynčicová ukončila sportovní kariéru, ale rozhodně se ani teď nenudí. „Pracuju jako koordinátorka klinických studií v Praze a občas si zajedu dálkové běhy za eD system Silvini Team. U sportu zůstávám ráda, takže tohle byla skvělá nabídka, jak se zapojit a něco dětem předat,“ uzavírá.