Nezapomenutelný finiš! Před 15 lety Kateřina Neumannová senzačně vybojovala zlato

Sny se splní, jen nesmíte ztrácet vůli a odhodlání. Důkazem je příběh Kateřiny Neumannové, která musela neustále překonávat nástrahy osudu v cestě za olympijským zlatem.

Je únor 2006. Největší česká medailová naděje, běžkyně na lyžích Kateřina Neumannová, je v Turíně už na svých pátých zimních olympijských hrách. Na kontě má do té doby třikrát stříbro a jednou bronz.

Její motivace je jasná. Startuje na svých úplně posledních hrách a chce si z nich jako jedna z nejlepších lyžařek své doby odvézt konečně ten nejcennější kov. Jenže cesta za snem se komplikuje…

Neumannová si nejvíce věřila na oblíbený závod ve skiatlonu. Dlouho bojovala o vítězství, ale nakonec skončila o necelé dvě vteřiny druhá za Estonkou Kristinou Šmigunovou. „Samozřejmě je to olympijská medaile, ale naši hymnu nehráli,“ povzdechla si tehdy opět „pouze“ stříbrná česká závodnice.

Zlatý pro ni nebyl ani závod na 10 kilometrů klasicky, v němž byla pátá. Poslední nadějí se tak stal pro Neumannovou neoblíbený závod na 30 kilometrů volnou technikou s hromadným startem. Jenže aby toho nebylo málo, Kateřina začala mít zdravotní potíže. Bolela ji šíje a bojovala s virózou.

„Pokoušela se o mě nemoc. Lékaři v čele s Pavlem Kolářem se o mě starali intenzivně dva dny, a nakonec jsem se postavila se na start,“ vzpomíná Neumannová. Dobře věděla, že už nemá co ztratit a může jenom překvapit. „Byla jsem v životní formě a věděla jsem, že víc už udělat nemohu.“

Celý dlouhý závod se držela mezi nejlepšími závodnicemi. Ještě kilometr před cílem to vypadalo, že nakonec skončí čtvrtá. Jenže se nevzdala. V závěrečném stoupání se prodrala na třetí místo a v cílové rovince předvedla famózní finiš, když doslova prolétla kolem Rusky Čepalovové a Polky Kowalczykové.

„Do teď mě mrazí v zádech. Ne z toho dojezdu nebo okamžiků v cíli, ale z toho, kdy jsem obě soupeřky míjela na cílové rovince. Věděla jsem, že mám jinou rychlost a ten závod už neprohraju,“ usmívá se Neumannová, která po 16 letech dřiny ve svém posledním olympijském závodě konečně vystoupala až na úplný vrchol.

„Zapracovala obrovská chuť zabojovat do konce. Bylo to o mém obrovském chtění,“ popisovala česká závodnice, co se jí odehrávalo v hlavě. Nezapomenutelným se stal i dojemný moment, kdy k čerstvé olympijské vítězce běží její malá dcerka Lucinka. „Mám to pořád živě v hlavě, jak ke mně Lucinka běží…“

Právě i díky dceři nevzdala boj o zlato. „Člověk se pořád hrabal na vrchol a byl pořád pod ním, a tak přišla psychická únava. Když se mi ale narodila Lucinka, byla jsem najednou mentálně jinde. Měla jsem kromě sportu i soukromý život a svou dceru. Byla jsem vyklidněná, a měla novou motivaci vrátit se po vynechané sezoně.“

Taková byla zlatá tečka za příběhem Kateřiny Neumannové, která začínala jako rychlostní kanoistka, ale kvůli problémům se zády se v šestnácti letech přeorientovala na běžecké lyžování, aby se pak stala jeho královnou.

Poslechněte si nový díl podcastu Přes příkop, kde nejen na tento senzační závod olympijská vítězka vzpomíná.