Nezapomeneme! Čeští sportovci, kteří statečně padli za války

Koncentrační tábory, bitevní vřavy, popravy. Životy desítek českých sportovců vyhasly ve 2. světové válce, od jejíhož konce si právě letos v květnu připomínáme 75 let. Přiblížíme vám příběhy tří hrdinů, kteří bojovali za svou vlast nejen na sportovních kolbištích, ale i během okupace Československa.

Evžen Rošický

Talentovaný a bystrý atlet, který vystudoval práva na Univerzitě Karlově. Bavilo ho navíc i psaní, a tak působil jako sportovní novinář. Rošický byl hlavně skvělým běžcem. Vždyť v dresu Slavie se stal několikrát mistrem Československa v závodech na 400 metrů překážek a v běhu na 800 metrů. V roce 1936 se v Berlíně zúčastnil olympijských her, přestože je chtěl původně bojkotovat a nezúčastnit se akce, která se stala propagačním nástrojem nacistického Německa.

Prapory s hákovým křížem bohužel vlály od roku 1938 i na území Československa, a o rok později se celá země stala protektorátem Čechy a Morava. S tím se hrdý vlastenec Rošický nechtěl smířit. Spolu s otcem Jaroslavem se stal členem ilegální odbojové skupiny Kapitán Nemo. To se jim stalo osudným. V červnu 1942 byli oba dva zatčeni, a popraveni na Kobyliské střelnici. Rošickému bylo pouhých 27 let.

Vilda Jakš

Statečný bojovník mezi provazy i na obloze. Boxer Vilda Jakš byl několikanásobným mistrem republiky a hlavně vicemistrem světa z roku 1935. Tehdy v památném duelu v pařížském Paláci sportu se rval o titul s domácím Marcelem Thilem až do 14. kola, než jeho kouč hodil ručník do ringu. Zklamaný Jakš se domluvil se soupeřem na odvetě, kterou však zhatila 2. světová válka. Když nemohl bojovat v ringu, rozhodl se utéct z okupované vlasti a bojovat proti nacistům. V Británii Jakš ihned vstoupil do RAF, a stal se palubním střelcem v 311. československé bombardovací peruti.

Za své nasazení v boji dostal Československý válečný kříž a Československou medaili Za chrabrost. Později byl převelen na zem, kde cvičil nováčky. Časem se ale rozhodl, že ještě vzlétne, aby nemusel čelit narážkám, že už nechtěl bojovat. Přestože se bál létaní, znovu se objevil za kulometem ve střílně. Let z 21. srpna 1943 se mu stal nakonec osudným. Osamocený bombardér přepadlo několik nepřátelských stíhaček. Po dlouhém boji nakonec letadlo s osmičlennou posádkou skončilo na dně Biskajského zálivu. Těla Jakše ani jeho spolubojovníků se nikdy nenašla. Boxerská hvězda zemřela ve věku 34 let.

Oskar Hekš

Byl to vytrvalec nejen na trati, ale i v životě. Hekš patřil mezi nejlepší Československé meziválečné maratonce. V roce 1932 se tak zúčastnil olympijských her v Los Angeles, kde se v závodě na 42,195 kilometru umístil na skvělém 8. místě. Svůj výsledek mohl ještě vylepšit o čtyři roky později. To by se však hry nesměly konat v nacistickém Německu. Hekš, který měl židovský původ, nesouhlasil s tím, aby Berlín hostil olympiádu. Dokonce byl členem výboru, jenž se snažil sportovní svátek přeložit z území mimo Třetí říši. Nepodařilo se, a tak se rozhodl, že v Německu závodit nebude.

Když diktátor Adolf Hitler zabral v březnu 1939 celé Československo, začali být národnostní menšiny utlačovány. V listopadu roku 1941 byl Hekš pro svůj původ deportován do židovského ghetta v Terezíně. O dva roky později byl transportován do Osvětimi, kde byl 8. března 1944 zabit v plynové komoře ve věku 35 let. Hekš je historicky stále nejlepším českým maratoncem hned za Emilem Zátopkem.