Martin Doktor: Ať už je začínající, nebo profesionální sportovec, když stojí na startu, chce vždycky vyhrát

Ve velké zimně a větru dojížděli v úterý běžkaři do cíle, často maximálně vyčerpaní. Své síly porovnali v rámci Olympiády dětí a mládeže na Cínovci. Podali výkony na hranicích svých sil a odměnou jim mohlo být i to, že jim přišel pogratulovat Martin Doktor. Rychlostní kanoista, dvojnásobný olympijský vítěz z Atlanty v roce 1996 a zároveň sportovní ředitel Českého olympijského výboru.

Jaké máte dojmy z Olympiády dětí a mládeže?

"Je to krásné. Nakonec vyšlo i sluníčko, perfektní zimní prostředí a děti nádherně závodily. Je trochu větší zima, než by si závodníci přáli, protože jsou tu provizorní podmínky, ale jinak se mi tady líbí a myslím si, že se tu líbí i sportovcům a týmům."

Jaké je hlavní poslání této akce? V čem může být přínosná?

"Pro mladé sportovce je to velká zkušenost a skvělá možnost si zazávodit se svými vrstevníky z celé republiky. Závodí nejen za sebe, nebo za svůj klub, tak jak jsou běžně zvyklí, ale i za kraj, aby získávali body do celkového součtu. Tím to má zase jiný náboj a věřím, že i atmosférou, ceremoniály a vším, co je okolo, je to jako na olympiádě. Má to svůj smysl a pro ty sportovce je to skvělý. Taky to může přinést nějaké finance do sportu v pořadatelském kraji, a hlavně to může přitáhnout další děti, které se jdou podívat na závodiště, ke sportu."

V čem se liší vnímání sportu u mladých dětí a profesionálních sportovců?

"Sport jako takový je stejný. Ať už je začínající, nebo profesionální sportovec, když stojí na startu, chce vždycky vyhrát. Mělo by to být stejné i v pravidlech a principech. Měli by bojovat podle pravidel a v duchu fair play, to by mělo být stejné na všech úrovních. Je jasné, že z hlediska zázemí je to něco jiného. Ale když se tady podíváte, tak se jejich týmy snaží udělat maximum pro svoje malé sportovce - namazat jim lyže úplně nejlépe, co to jde, stejně jako týmy profesionální."

Jak se změnil sport za posledních dvacet let?

"Myslím si, že zas tak velká změna nenastala. Je tady vývoj, co se týká materiálů, techniky, tréninkových metod a prostředků, vědeckometodický servis a podpora, která zde před dvaceti lety nebyla. To je samozřejmé, ale když se na to podíváte za dalších dvacet let, tak to bude podobný vývoj. Všichni říkají, že se teď dostáváme na hranici, na nějaký limit toho, co je ještě sportovec schopný zvládnout. Ale není to pravda, já si myslím, že za dvacet let to bude zase trochu jinak. Sportovci mají lepší servis okolo. V kariéře vydrží déle i díky tomu, že přišli na to, že k fyzioterapeutovi nejdu jen, když se mi něco stane, ale že je to v rámci prevence zranění a různých zdravotních problémů to nejdůležitější, co sportovec dělá. Ale co se týká toho sportovního boje, tam je to stejné."

Co je důležité při přesunu z mládežnického do profesionálního sportu?

"Musí si uvědomit, že na vyšší úrovni záleží všechno na tom, jak pracujou. Můžou mít talent, ale to nestačí. Za tím vším, co vidíme, když se nám zdá, že někde Češi vyhrají a že to bylo takové lehké, jak krásně dojeli do cíle, je obrovská dřina. Nejen jejich, ale i těch týmů okolo. Je dobře, když si sportovci uvědomí, že zadarmo jim nikdo nic nedá a že to všechno si musí nakonec vybojovat sami."

Měl jste jako malý, také možnosti účastnit se podobných velkých sportovních akcí?

"Moc ne, za nás jsme si soutěžili ve svých sportech na úrovni od krajského přeboru po mistrovství republiky. Takovou krásnou akci, jako je Olympiáda dětí a mládeže, jsme neměli. A to je škoda."

Jaká je vaše úloha v olympijském výboru a co vás čeká v nejbližší době za akce?

"Je toho hodně. Nejdůležitější je ale příprava vedení jednotlivých olympijských výprav. Teď mě čekají Olympijské hry mládeže v norském Lillehammeru, kam vycestujeme začátkem února. Pojede tam 43 sportovců, se servisem a hosty nás pak bude na 80. Je to relativně velká akce světového rozsahu. Bude to obrovská zkušenost pro všechny účastníky. No a pak samozřejmě olympijské hry v Riu, na které se připravujeme intenzivně už dva roky, protože práce je tam hodně."

Text: Šimon Benda – člen programu mladých novinářů pro ODM 2016