Hejnová převzala londýnské stříbro s výhledem na Eiffelovku

Za zády měla Eiffelovu věž. Okolo sebe tisíce fanoušků. Ve výjimečné atmosféře převzala atletka Zuzana Hejnová stříbrnou medaili v běhu na 400 metrů překážek z her v Londýně 2012. „Bylo to skvělé, mělo to své kouzlo. Úplně se mi vrátily vzpomínky na celý závod,“ říkala. Medaili jí předával biatlonista Martin Fourcade. „Z toho jsem měla radost. Vyfotila jsem se s ním.“

Na pódiu v centru Paříže se Hejnová sešla s vítěznou Lashindou Demusovou i nyní bronzovou Jamajčankou Kaliese Spencerovou. „Docela dlouho jsme čekaly na ceremoniál, takže jsme si povídaly. Ani ne tak o atletice, ale o dětech, protože to nás teď spojuje asi nejvíc. Bylo to moc fajn. Úplně jiné, než když jsme spolu závodily a soupeřily,“ popisovala dvojnásobná mistryně světa.

V příjemném zázemí na Trocadéru si užila čas s partnerem Markem i trenérkou Danou Jandovou. Nechala se nalíčit, vyfotila se s medailemi pro hry v Paříži. A pak v „Parku šampionů“, kde slaví i letošní medailisté, převzala olympijské stříbro místo bronzu. Na druhou příčku se posunula vzhledem k dopingu původní vítězky Natalje Anťuchové. „Pro mě se toho zase tolik nezmění, ale mohla jsem si to znovu připomenout a užít si opět ceremoniál. Mám cennější medaili.“

Stříbrná placka vypadala jako nová. „Vystavím ji v knihovně, teď jsem tam měla prázdné místo, když jsem bronzovou vrátila. A mám radost, že jsme dostali novou krabičku. Jak jsem medaili vozila a ukazovala ji dětem, původní krabička byla hodně ošoupaná a prakticky nepoužitelná.“

Při pobytu v Paříži vyrazila na návštěvu olympijské vesnice. Po ceremoniálu ji čekalo přivítání s fanoušky v Českém domě. A po všechny tři dny si nenechala ujít večerní atletická finále. Viděla tak i světový rekord Sydney McLaughlinové-Levrone.

„Její čas je z jiné říše. Byla jsem na stadionu, atmosféra byla fakt skvělá. Trochu se mi sevřel žaludek, když byly závodnice ve startovních blocích. Říkala jsem si, že už bych asi nechtěla mít na sobě tu tíhu okamžiku. Ale závodila jsem ráda. Na jednu stranu mi to chybí a na druhou jsem ráda, že jsem se na to jen dívala.“