Číhejte u dětí na zlatý věk motoriky! Okno příležitosti se nevrátí

Jakkoliv jsme se tomu v dnešní době vzdálili, pohyb vždycky byl a zůstává přirozenou lidskou činností. „U malých dětí se dokonce vývoj měří právě pohybem: Už umí sedět, už umí chodit. Pohyb je pro vývoj naprosto zásadní věc,“ vysvětluje docent Tomáš Perič, který kromě jiného analyzuje data ze školního projektu Sazka Olympijský víceboj. „Některé děti se nehýbou kvůli prostředí a ne, protože by nechtěly. Rodina má v drtivé míře zásadní vliv.“

Jedním ze zásadních důvodů, proč by se děti měly hýbat, je vývoj mozku. „Potřebuje být stimulován, kolem čtvrtého až šestého roku dochází k jeho změnám, a to se projevuje právě zvýšenou potřebou pohybu,“ vysvětluje Perič. „Když se podíváte na malé děti, jak jdou, ony jakoby poskakují, mávají rukama, nohama. Je to tím, že mozek potřebuje vzruchy. Převaha vzruchů nad útlumy je hrozně důležitá. Říkáme tomu období pohybového neklidu a je naprosto přirozené.“

V ideálním světě potřebují děti denně několik hodin přirozeného pohybu na hřišti, na prolézačkách, v lese. „A k tomu dvakrát týdně řízený pohyb v kroužku nebo ve sportovním oddíle, kdy se něco učí,“ dodává Perič. „Před nástupem do školy by měly zvládnou základní dovednosti – jízdu na kole, bruslit, sjet kopec na lyžích, kotouly, plavat. Alespoň v té základní podobě.“

Ve zlatém věku motoriky se děti strašně dobře a rychle učí nové pohyby, nové dovednosti. Pokud toto období nevyužijeme, nevrátí se!

Dnes vnímáme sníženou aktivitu u dětí již v předškolním věku. Rapidní pokles pak přichází s nástupem školáků do prvních tříd. Zasednou do lavic a rodiče s nimi v odpoledních hodinách nestíhají pohyb dohánět. „Ano, to je problém. Řešíme tady takovou kvadraturu kruhu. Bylo by skvělé, kdyby rodina pohyb zabezpečila, ale často k tomu nemá možnosti. Snaha je vytvářet pohybové družiny. Je to o tom, aby děti měly možnost se hýbat.“

Děti v první třídě mají takzvaný pohybový luxus. „Ony by se chtěly hýbat, ale prostředí jim říká: Ne nesmíš, musíš sedět a dávat pozor. Jenže ony potřebují tu energii ze sebe vybít. Pokud tu možnost nemají, je to pro ně velice složité. Hledají, jak to udělat. Vhodné jsou kroužky ve škole nebo mimo ni, nebo jít na hřiště a dovádět.“

Pohybový luxus končí kolem devátého roku a přechází do období, kterému se říká zlatý věk motoriky. „V něm se děti strašně dobře a rychle učí nové pohyby, nové dovednosti. Pokud toto období nevyužijeme, nevrátí se. Takzvané „okno příležitosti“ je otevřené zhruba do jedenácti let,“ popisuje Perič. „Doznívá sice do puberty, kde ale dochází k dalším změnám a mozek začne fungovat velmi odlišně.“

Mozek dětí funguje na jiném principu než mozek dospělého člověka. „U nich funguje například i vizualizace. Učí se už jen tím, že se na určitý pohyb dívají. V mozku probíhají stejné procesy, jako kdyby ho samy dělaly,“ vysvětluje Perič. „I dospělý člověk se může mnoho dovedností do určité míry doučit. Zabere mu to ale mnohem více času.“

Rodiče obvykle chtějí pro své děti to nejlepší a chápou, že je pohyb pro ně důležitý. „Ne všechny rodiny ale chápou sport jako hodnotu. Řeknout třeba: K čemu má umět kotoul? Je lepší, když bude umět anglicky,“ vypráví Perič. „Možná ano, možná ne. Já si myslím, že spíš ne.“