Chtěl být hokejovým Ďáblem. Fuksa nakonec září jako rychlostní kanoista

Vyhrál mistrovství světa i Evropy a Světový pohár. Dvakrát se zúčastnil olympijských her a letos míří bojovat o medaile v Paříži. Rychlostní kanoista Martin Fuksa však místo pádla mohl držet v rukách hokejku a neprohánět se po vodě, ale po ledě. Co se stalo, že se místo zimního sportovce stal letním? A jak vzpomíná na Olympiádu dětí a mládeže, kde závodil před 15 lety?

Až do deváté třídy základní školy hrál Martin Fuksa hokej. „Byl jsem nejdřív hokejista a žil jsem právě hokejem. Hrál jsme ho i na počítači a viděl jsem se v NHL, jak jednou budu hrát v New Jersey s Patrikem Eliášem,“ vyprávěl nadějný bruslař, který se nakonec rozhodl dát přednost rodinnému sportu.

„Ke kanoistice jsem si nakonec našel cestu přes kámoše, protože tam byla dobrá parta. Člověka to hlavně musí bavit a mě i bavilo s nimi sdílet volné odpoledne po škole a být s nimi na tréninku. Jezdit na kole, hrát fotbálek nebo jsme shazovali popelnice. Prostě i takové nesmysly,“ smál se Fuksa, jehož otec Petr reprezentoval Česko na olympiádě v Atlantě 1996.

„Taťka a ani děda mě nikdy netlačili, abych byl profesionální kanoista, šel do Dukly a živil se tím. Z mého hobby to vyplynulo tak, že jsem se stal profíkem,“ řekl úspěšný rychlostní kanoista, který zavzpomínal na svou první olympiádu. A teď nemyslíme Rio 2016, ale Olympiádu dětí a mládeže 2009 v jižních Čechách.

„Povedlo se mi tam dva závody vyhrát a jednou jsem získal bronz. Vzpomínám na to rád. Bylo to něco úplně jiného než normální závody v Česku, protože jsme bydleli v olympijské vesnici a byli tam všichni společně. Byl to pro mě neuvěřitelný zážitek. Když mi tehdy na náměstí v Táboře předávali medaili, tak tam byl ranec lidí. Pro mě to bylo něco neuvěřitelného,“ zavzpomínal dojatý Fuksa, jehož snem je nyní přivézt medaili i z olympijských her v Paříži.