Bojoval na ARU i za děti! Právě sport trenéra dálkových plavců zocelil

V covidovém roce 2020 bojoval hned na několika frontách. Kromě toho, že ho virus na čas „uvěznil“ na anesteziologicko-resuscitačním oddělení a následně kvůli komplikacím podstoupil totální endoprotézu kyčelního kloubu, se v mezidobí všemožně snažil udržet děti a mládež u plavání. Za to si od Českého olympijského výboru vysloužil ocenění Nezlomný trenér. „S mládeží to bylo špatné, tam jsme museli skončit ze dne na den,“ připomíná Jan Srb, reprezentační kouč dálkových plavců, náročný rok 2020.

K mládeži se trenéři dostali až o dva měsíce později. „Napjali jsme všechny své síly. Zpočátku jsme se snažili s dětmi pracovat online a ve chvíli, kdy to šlo, chodili jsme s dětmi ven do parku. Lítalo se, ale bazény to nebyly,“ popisuje Srb. „Zkoušeli jsme různé motivační soutěže, někdo zapojil rodiče i prarodiče, počítali body jednotlivých rodin. Všemožně jsme se snažili přemluvit děti, aby zkusily něco jiného, co by je posunulo.“

Tuhle komplikovanou situaci zvládly jen silné osobnosti. Ne vždy jsou to ale ti nejlepší…“

Na podzim roku 2020 se situace opakovala a také po Vánocích byly bazény znovu zavřené. Tréninkový výpadek se podepsal především na kategorii dětí 10-12 let. „Tam jsme zaznamenali největší úbytek, až padesátiprocentní výpadek jsme nečekali. Dětem chyběla specifická činnost plavání ve vodě,“ vysvětluje Srb. „Starší děti věděly, proč to dělají, takže s nimi to bylo o něco lepší. A za těmi mladšími zase hodně stáli rodiče, kteří je popostrčili.“

Došlo i na otužilecké plavání, některé děti lezly do rybníků už v dubnu. „Snažili jsme se je přesvědčit, že otužilecké plavání je taky dobré plavání,“ usmívá se Srb. „S ostatními jsme dělali přípravu na suchu, motivovali je, utužovali jsme kondičku a díky našim trenérkám poznávaly své tělo prostřednictvím jógy.“

Mladým sportovcům však citelně chyběly specifické dovednosti z bazénu. „Víceméně se s nimi jelo od začátku. Speciální cvičení pro plavce nestačila. Potřebují cítit vodu a v tomhle hloupém věku, když už jim rodiče dávají hodně volnosti, zvládly komplikovanou situaci jen silné osobnosti. Ne vždy jsou to ale ti nejlepší…“

Nelehká doba Jana Srba zocelila. „Hodně jsem pracoval sám se sebou a to, že jsem svůj boj vyhrál, mě nabilo,“ líčí trenér. „Sport mi hodně pomohl, je v životě důležitý. Proto chci po svých svěřencích, aby dělali věci naplno a uvědomovali si ten okamžik, aby to, co dělají, taky k něčemu bylo.“