Bojí se výšek, ale létá jako pták! Skokance Ulrichové pomáhají tréninky s kluky

Je jednou z mála závodnic na letošním Evropském olympijském festivalu mládeže, která se může pochlubit tím, že startovala na olympijských hrách s dospělými sportovci. Sedmnáctiletá skokana Klára Ulrichová je velkou nadějí českého týmu.

Stejně jako většina skokanů na lyžích Klára Ulrichová bojuje se strachem, který byste u sportovců v této disciplíně nečekali. Bojí se výšek. „Také jsem skokan, co se bojí výšek. Když jdeme s rodinou na nějakou rozhlednu, tak se držím zábradlí, kde můžu. Když jsem ale s lyžemi na vysoké věži, tak cítím takovou jistotu a nebojím se,“ prozrazuje drobná česká skokanka.

Kláro, letos jste závodila na olympijských hrách v Pekingu a nyní jste na Evropském olympijském festivalu mládeže. Dají se tyto dvě velké akce porovnat?

Těžko se to srovnává. Vyzvedla bych tady ve Finsku atmosféru, která je uvolněnější než na olympijských hrách, které byly svázány opatřeními souvisejícími s koronavirem. Každý sportovec se v Číně chránil. Tady je to poslední závod sezony. Každý si to chce užít.

Takže ve Finsku jste spokojená?

Líbí se mi tady moc. Parádně nám vychází počasí. Když jsem tady byla před rokem, tak byla strašná zima.

A nevadí vám, že v české výpravě skokanů a sdruženářů, která je v Lahti, jste jediná dívka?

Užívám si to. Raději jsem v pánském kolektivu. Doma na Moravě ve Frenštátu jsem také jediná holka. Jsem na to zvyklá, ale i s holkami jsem ráda.

Cítíte, že vás tréninky s kluky výkonnostně posouvají?

Vnímám to tak. Tréninky s kluky mě určitě posouvají. Snažím se jim vyrovnat, a to je ta velká výhoda pro mě.

Jak se vám líbí atmosféra na Evropském olympijském festivalu mládeže?

Moc. Je tady vidět olympijská myšlenka, že se potkáváme se sportovci jiných národností a z jiných disciplín. Kamarádíme se, a je to pro mladé sportovce skvělá příprava na velkou olympiádu.

Vy už jste na olympijských hrách byla. Tak jaké máte cíle do budoucnosti?

Dávám si krátkodobé cíle, ale dlouhodobým snem, který mám, je být nejlepší a vyhrávat Světové poháry.

Nemáte obavy, že za pár let se skoky můžete skončit? Vaše reprezentační kolegyně Štěpánka Ptáčková letos ukončila kariéru už v 19 letech.  

Zatím mě skoky baví, ale člověk nikdy ve sportu neví, co se může stát. Přijde třeba zranění, psychicky to člověk nemusí zvládnout… Teď se ale soustředím na to, abych byla dobrá a nemyslím na špatné věci.

Na špatné věci nemyslíte, ale na co myslíte při samotném skoku?

Pocity při skoku se nedají popsat. Když se mi z hrany nepovede skok a vím, že to moc nepoletí, tak si v hlavě říkám, že ten skok musím co nejvíc natáhnout. A když se mi skok povede, tak si to maximálně užívám.